Michaela Nilsson Marečková: Když se ředitel vrátí z rodičovské dovolené, může ho čekat všechno, jen ne klid

Herečka, producentka a autorka Michaela Nilsson Marečková přichází s novou autorskou komedií Volejte ředitele!. Premiéra se uskuteční už tuto sobotu 10. října ve Vršovickém divadle MANA. Co ji přivedlo právě do prostředí české školy, co všechno se může skrývat za obyčejným návratem ředitele do práce a proč může být humor někdy tím nejlepším způsobem, jak mluvit o věcech, které nás ve skutečnosti vůbec k smíchu nepřivádějí?

Michaelo, už tuto sobotu čeká komedii Volejte ředitele! premiéra. Když se dnes podíváte na hotovou inscenaci, vzpomenete si ještě na úplně první okamžik, kdy Vás napadlo tento příběh napsat?

O tom, že napíšu komedii ze školního prostředí, jsem uvažovala už delší dobu. Ale finálním impulzem pro to, abych se do toho opravdu vrhla, byl můj návrat do pozice ředitelky školy po dvouleté pauze na rodičovské dovolené. Až diváci představení uvidí, asi tuto souvislost pochopí. V tu chvíli mi bylo jasné, že ten příběh prostě musí ven.

Vy sama jste tedy propojila svět divadla a školství. Proč si myslíte, že je právě základní škola tak skvělým terčem pro satirickou komedii? Vycházejí ty nejbláznivější situace ze skutečných zážitků?

Školství je mou druhou profesí. Vedle konzervatoře jsem vystudovala pedagogickou fakultu s aprobací biologie-chemie a několik let jsem učila na gymnáziu, než jsem se stala ředitelkou na malé základní škole na okraji Prahy. Proto je pro mě prostředí školy důvěrně známé jak z pohledu učitele, tak z pozice vedoucího pracovníka. Volejte ředitele! je samozřejmě satirická komedie, takže mnohé situace je nutné brát s velkou nadsázkou. Přesto jsou například žákovské perličky, které v představení předčítá postava éterické zástupkyně Květušky, z velké části založeny na skutečných příhodách, které jsem během své praxe zažila já nebo mé kolegyně.

Proč Jaroslav nedostal šanci na klidný rozjezd a hodila jste ho rovnou do nejhlubší vody?

Protože každý vstup do ředitelské funkce většinou přesně takový chaos je. Málokdy vám váš předchůdce předá „uklizenou školu“, spíše naopak. Většinou vstupujete do takového malého „Mordoru“ a nestíháte se divit, co všechno se kolem vás děje a odkud na vás vyskočí další pečlivě uklizený kostlivec.

Ve hře se objevuje celá škála postav - učitelé, ředitel i paní starostka. Každý má trochu jinou představu o tom, jak má škola fungovat. Kterou z postav Vás bavilo psát nejvíc?

Přiznám se, že mými největšími oblíbenci byly postavy zástupkyně Květušky a Karlíčka, který zastává funkci učitele, školníka, pomocné kuchařky a uklízečky v jednom. Jejich charaktery a dialogy mě bavilo vymýšlet a psát ze všeho nejvíc.

Volejte ředitele! je především komedie, ale pod povrchem humoru se skrývají poměrně vážná témata - vyčerpání, finance, vztahy na pracovišti nebo obrovský tlak na vedení. Je pro vás humor způsobem, jak říkat věci, které by jinak zněly příliš vážně?

Je to přesně tak. V téhle komedii jsem chtěla vtipnou a odlehčenou formou vyjádřit i svou vlastní frustraci z praxe a ze stavu našeho školství. Myslím si, že postavení učitelů a ostatních pracovníků v dnešním školství je obecně nešťastné a nevděčné a rozhodně by se mělo radikálně zlepšit.

Máte ráda humor, který diváka nejprve rozesměje, a až o něco později mu dojde, že se vlastně směje něčemu velmi pravdivému a reálnému?

Ano, přesně tento typ humoru mám moc ráda a snažím se ho ve své tvorbě používat. Občas nám totiž v životě ani nezbývá nic jiného než se beznadějné situaci od srdce zasmát.

Když píšete divadelní postavy, vznikají ve Vaší mysli nejdříve ony samy o sobě, nebo už při psaní vidíte tváře konkrétních herců?

Když píšu, běží mi v hlavě děj jako film. Vždy mám naprosto konkrétní představu, jak daná postava vypadá, jak mluví a jak se chová. Každá moje postava má svůj vlastní životní příběh, i když potom ve finální podobě hry není úplně celý vyřčený. Myslím si, že při psaní je nesmírně důležité myslet na detaily. I hercům to pak pomáhá při zkoušení, když přesně vědí, proč daná postava v určité situaci reaguje tak, jak reaguje. A když jsem psala Volejte ředitele!, měla jsem v hlavě jasnou představu, kdo by měl jednotlivé role hrát. V několika případech to tak i dopadlo.

V inscenaci se v alternacích potkává řada známých tváří – mimo jiné Mira Nosek, Petr H. Batěk, Jaroslava Stránská, Hana Mašlíková, Daniel Rous nebo Heidi Janků. Jak moc bylo pro Vás herecké obsazení klíčové?

Podle těchto zvučných jmen je vidět, že jsme se opravdu snažili sestavit silný herecký tým a bylo to pro nás klíčové. Dnešní publikum se bohužel často neptá, na co přesně jde do divadla, ale kdo v tom hraje. Pokud chceme, aby naše hra měla zvuk a dobrou návštěvnost, musíme divákům nabídnout jejich oblíbené a známé herce.

Režisérem inscenace je Radek Fejt. Jaké to pro Vás jako autorku bylo sledovat, jak Váš text přetváří režisér a následně herci? Dokážete své dílo snadno pustit z rukou?

Radek je můj dobrý přítel už od dob studií na konzervatoři. V tvorbě jsme na sebe skvěle napojení a prakticky si navzájem doplňujeme myšlenky. Proto mu naprosto důvěřuji. Ale i tak to pro mě jako pro autorku bylo těžké - nezasahovat do procesu dramaturgických úprav a režie je náročné, přece jen je to vaše děťátko. Slíbila jsem mu ale, že mu do toho nebudu mluvit, a snažím se to víceméně plnit.

Jste herečka, producentka i autorka. Která z těchto rolí je Vám v současné době nejbližší?

U mě to jde ruku v ruce. Většinou když píšu, tak si rovnou píšu roli i pro sebe, což byl i případ komedie Volejte ředitele!. U takto velkých projektů je ale nakonec lepší věnovat se naplno jen jedné profesi. Neumím si teď představit, že bych během těch nejnáročnějších produkčních příprav musela ještě denně zkoušet na jevišti a učit se kvanta textů.
Už teď se ale moc těším na zkoušení naší nové pohádky Andílkovy sváteční trampoty, které začíná hned po premiéře. Tam si naopak zahraju s chutí rovnou trojroli – Evu z ráje, lakotnou selku Marcinku a Andělku.

Divadlo MIRAON sice na úplném začátku vznikalo ve třech lidech, ale vy s Radkem Fejtem táhnete tuhle káru společně už téměř třináct let. Co Vás po té době stále drží u společné tvorby?

S Radkem jsme společně začali hrát mimo Divadlo MIRAON ještě v Divadle Bez Hranic, kde jsme spolu ztvárnili mnoho krásných rolí. Nejraději vzpomínám na představení Limonádový Joe, kde jsme si zahráli to krásně přiblblé blonďaté duo – Joeho a Winnifred. Skoro třináct let na jedné scéně vás prostě lidsky i profesně neuvěřitelně spojí.

Vaše autorská cesta je zajímavá i tím, že jste před touto hrou psala hlavně pohádkové tituly. Je pro Vás důležité nebýt jako autorka zaškatulkovaná v jednom žánru?

To určitě ano. Mám malé děti, takže s pohádkami jsem začala primárně kvůli nim. Ale každý autor roste a já to na sobě vnímám také. S každým novým textem přichází posun. Teď to cítím tak, že zkrátka potřebuji psát, psát a psát, abych se mohla postupně posouvat i k náročnějším dramatickým kusům.

Premiéra je jedinečný okamžik. Co budete cítit těch pár minut předtím, než se v sobotu 10. října poprvé zvedne opona?

Předpokládám, že budu cítit obrovské napětí. To ze mě opadne až ve chvíli, kdy z hlediště uslyším, že se diváci začínají smát. Pokud tato reakce přijde, budeme vědět, že jsme to zvládli!

Nová divadelní komedie: Volejte ředitele!

Místo konání: Vršovické divadlo MANA (Na Kovárně 967/1, Praha 10 – Vršovice)

Termín premiéry: Sobota 10. října od 19:30

Tvůrčí tým: Autorka: Michaela Nilsson Marečková | Režie: Radek Fejt

Hrají: Mira Nosek, Petr H. Batěk, Jaroslava Stránská, Lucie Kožinová, Hana Mašlíková, Barbora Kepková, Daniel Rous, Juraj Bernáth, Petr Vojnar, Eva Hráská, Heidi Janků

Vstupenky: On-line předprodej je spuštěn v síti WebTicketnebo nebo přímo na pokladně divadla MANA. Vzhledem k blížícímu se termínu doporučujeme rezervaci co nejdříve.

Redaktor: Ondřej Š

Zdroj. Alexandra Hejlová

Foto: archiv - Michaela Nilsson Marečková