07.03.2023

Dojemný oscarový příběh o cestě prospěcháře Charlieho a jeho autistického bratra Raymonda ke vzájemnému sblížení a osobní proměně se vrací na česká divadelní prkna po delší odmlce. Tato divadelní "road movie" nabízí gradující příběh, jemný humor a detailní psychologickou kresbu obou bratrů. Titulní postavy Charlieho a Raymonda jsou obrovskou hereckou příležitostí pro všestranný talent Martina Písaříka a Matouše Rumla, navíc podpořený režijním vedením Adély Stodolové, která v Rain Manovi opět jedinečně kombinuje své režijní a choreografické zkušenosti. Divadelní adaptace Divadla Na Fidlovačce nechce jen kopírovat filmový příběh, její ambicí je posunout umělecké vnímání světa lidí s autismem na další úroveň, která reflektuje současné poznatky a potřeby těchto lidí. V centru pozornosti inscenace ale stále stojí až archetypální příběh vztahu dvou bratrů.


CHARLIE No a co? To je vaše odpověď? Proč mi nikdo neřek, že mám bratra? Měl bych to snad vědět, ne? A vůbec, ví o tom, kolik zdědil peněz?

BRUENER Ne. Pojem peníze mu nic neříká.

CHARLIE Právě zdědil sedm milionů dolarů, ale pojem peníze mu nic neříká! To je paráda. Nemyslíte? Chci ihned mluvit se svým bratrem.

“Nejen, že to je kultovní film s hvězdnými výkony, ale pro mne Rain Man představuje dva naprosto odlišné světy, které se učí spolu komunikovat, žít vedle sebe. Je to nádherná sonda do lidských vlastností a duší. Ten příběh je o opravdovosti každého z nás, každý má v sobě svého Raymonda i Charlieho. Ray je nádherná role, která nedovoluje jakkoliv z ní vystoupit, protože pak ztrácí uvěřitelnost. Důležité pro mě je pojmenovat si vnímání Rayova světa, pak s ním jen citlivě a soustředěně stanovit hranice, které jeho svět má. To je pro mě ta nejzajímavější část, když se ty hranice překročí. Co to znamená, jak se chová, co dělá? Protože k tomu musím volit jiné herecké prostředky než doposud, oproštěné emocí, logiky, a rozumu. Což je pro herce opravdu velká výzva,” říká Matouš Ruml, představitel Raymonda.

foto: Edita Volková

Příběh Raymonda a Charlieho, který v roce 1988 zrežíroval Barry Levinson, zpočátku znamenal velký risk. Snímek původně odmítli produkovat Warner Bros. s tím, že příběh člověka s autismem je odsouzen ke komerčnímu nezdaru. Opak byl ale pravdou. Týden po premiéře se na film začaly vršit pochvalné recenze, zejména díky autentickému výkonu Dustina Hoffmana. Film se vyšplhal na první příčky žebříčků návštěvnosti v amerických kinech a odnesl si čtyři Oscary.

“Film Rain Man je pro mě hlavně o lidskosti, která je v každém z nás. O cestě, která vede zpět k rodině a hodnotám, které nás dělají lepšími. O povrchnosti, která na nás denně útočí. Na roli Charlieho jako na floutka jsem se ve svém životě už několikrát nevědomky připravil. Teď se těším, že to budu moct “pustit”, být “od zdi ke zdi”, z “nuly na sto” a zároveň se měnit, nechat na sebe dopadat zodpovědnost, dospívat a dělat dobré věci. Přes bolest, kterou to bude stát jak postavu Charlieho, tak mě samotného,” říká ke své roli Charlieho Martin Písařík.

Foto: Edita Volková

Divadlo Na Fidlovačce zařazuje na repertoár divadelní úpravu Rain Mana z pera Dana Gordona. V hlavních rolích se představí Martin Písařík a Matouš Ruml.

www.fidlovacka.cz

RAIN MAN

divadelní úprava - Dan Gordon
podle filmového scénáře - Barry Morrow a Ronald Bass
námět - Barry Morrow

Překlad Jiří Josek

Režie a choreografie: Adéla Laštovková Stodolová
Dramaturgie: Kateřina Jonášová
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Hudba: Petr Zeman
Asistent režie: Petr Veselý

OSOBY A OBSAZENÍ

Charlie Babbitt Martin Písařík
Raymond Babbitt Matouš Ruml
Susan Alena Doláková/ Vanda Chaloupková
Dr. Bruener Daniel Rous
Lucy/ Servírka/ /Iris/ Prostitutka Barbora Mošnová
Pan Mooney/ Policajt /Dr. Marston Přemysl Pálek

Zdroj, foto: Divadla Na Fidlovačce; Edita Volková


Tvůrčí tým

Adéla Laštovková Stodolová
Absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a poté studovala pod vedením profesora Ctibora Turby na Katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU. Kromě tanečního a pohybového vzdělávání má také zkušenosti z činohry – hlavní role v Shakespearově tragédii Romeo a Julie v Divadle Rokoko, hrála v inscenaci Divadla Komedie Lidumor aneb má játra beze smyslu v režii Dušana Pařízka a režijně spolupracovala s Divadlem AHA! na projektu 9 životů. V Divadle Na zábradlí vytvořila choreografii pro inscenaci Happy end v režii Jiřího Ornesta. Hrála v divadelním projektu i filmu profesora Ctibora Turby Giro di Vita a vystupovala v dalších divadelních projektech (Pohyblivý kabinet, 1998; Archa v pohybu, 2000; 1203 aneb není mi smutno, 2002).
V současné době studuje doktorandský program Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde zároveň vyučuje. Kromě interpretační činnosti se věnuje vlastním autorským projektům (Za tím, 2002; Všechna jediná, 2002–2003; It s lovely, že?, 2004; Malá Smrt, 2008). První úspěchy slavila již se svým absolventským představením Všechna jediná (2002), které jí vyneslo Cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo a získalo i několik ocenění na zahraničních festivalech. Její inscenace Muži byla nominována na inscenaci roku v anketě Divadelních novin. V současné době spolupracuje s režisérským tandemem SKUTR a vede workshopy pohybového a tanečního divadla.
Jejími stěžejními režijními počiny jsou režie inscenací Meda, Werich a Marta pro letní scénu Muzea Kampa. V Městském divadle Mladá Boleslav uvedla inscenaci 1000 tváří Adiny.
Marek Cpin – scéna a kostýmy
Absolvoval JAMU, obor scénografie (2003). Realizoval přes sto výprav pro divadla v celé České republice. Pravidelně spolupracuje s režisérem Janem Mikuláškem – Tři sestry, Zběsilost v srdci, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Evžen Oněgin, Divoká kachna, 1984, Na větrné hůrce (Divadlo Petra Bezruče), Past na myši, Krvavá svatba (Národní divadlo Brno), Elementární částice, Europeana, Korespondence V+W, Nenápadný půvab buržoazie, Zlatá šedesátá (Divadlo Reduta), Macbeth, Láska a peníze, Viktor aneb Dítka u moci (Divadlo v Dlouhé), Šedá sedmdesátá, Požitkáři, Cizinec, Hamleti (Divadlo na Zábradlí), Caligula, Herkules a Augiášův chlév, Gottland, Oidipus (Národní divadlo moravskoslezské). Je také stálým výtvarníkem režiséra Martina Františáka – Správkař, Rodinná slavnost, Petrolejové lampy (Divadlo Petra Bezruče, Ostrava), Tři sestry, Vlčí jáma (Divadlo v Dlouhé), Král Oidipús, Rozbitý džbán, Je třeba zabít Sekala (Národní divadlo Brno). Spolupracoval s režiséry: J. A. Pitínským, Michalem Dočekalem, Martinem Glaserem, Davidem Drábkem, Zdeňkem Duškem, Zdeňkem Bartošem a dalšími. Byl třikrát nominovaný na Cenu Alfréda Radoka a pětkrát na Cenu divadelní kritiky za nejlepší scénografii. V roce 2014 získal Cenu divadlení kritiky za scénografii k inscenaci Požitkáři. V roce 2013 byl nominován na filmovou cenu Český lev za nejlepší kostýmy. V roce 2014 získal Cenu divadelní kritiky za scénografii k inscenaci Požitkáři, v roce 2019 za inscenaci Mýcení. V roce 2020 byl nominován na Českého lva za kostýmy k filmu Hodinářův učen, ve stejném roce za tento film získal cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti.
Petr Zeman – hudba
Jazzman, bubeník, hudební skladatel. Od roku 2005 skládá hudbu pro divadelní představení. Žánrově jde hlavně o činoherní scénickou hudbu a pohádky. S režisérkou Adélou Stodolovou spolupracovat na projektech divadelních představení pro letní scénu Muzea Kampa: Meda, Werich a Marta.


Teetravel - Váš golfový svět na dlani