Porod a první týdny s miminkem patří k nejvýznamnějším obdobím v životě ženy i celé rodiny. Přinášejí radost, ale také mnoho otázek, nejistoty a někdy i obavy. Jak se připravit na porod? Co může nastávající mamince nabídnout porodní dula? Jak důležitý je první kontakt s miminkem po porodu a proč se tolik mluví o kontaktu kůže na kůži? A má kojení skutečně význam i po prvních narozeninách dítěte?

Právě na tato témata jsme se zeptali Bc. Lucie Sychrové, certifikované porodní duly a laktační poradkyně, která provází ženy a jejich rodiny těhotenstvím, porodem i šestinedělím. Ve své praxi se setkává s obavami maminek, nejrůznějšími mýty o kojení i otázkami, jak najít vlastní cestu v péči o dítě.

V rozhovoru pro Magazín Inspirace vysvětluje, jakou roli může dula během porodu sehrát, proč je první kontakt matky s dítětem tak důležitý a proč by ženy neměly mít pocit, že musí své rozhodnutí o kojení obhajovat před okolím. Mluví také o dlouhodobém kojení, podpoře partnera a rodiny a o tom, kdy je vhodné vyhledat pomoc laktační poradkyně nebo duly.

Možná právě některé její odpovědi pomohou budoucím i současným maminkám získat větší jistotu, klid a důvěru ve vlastní schopnosti.

Rozhovor s Bc. Lucií Sychrovou: porodní dula, laktační poradkyně a lektorka předporodní přípravy

Kojení, porod a podpora žen

Paní Sychrová, co Vás přivedlo k práci porodní duly a laktační poradkyně? Co Vás na této profesi nejvíce naplňuje?

K práci laktační poradkyně mě přivedla vlastní zkušenost po porodu prvního syna. Tehdy jsem si myslela, že péče o dítě i fungující kojení jsou přirozenou součástí každé z nás a že v případě potřeby pomohou v začátcích sestry na oddělení šestinedělí a následně pediatři. Vůbec mě před deseti lety nenapadlo, jaký zmatek mezi odborníky může v tomto pro rodinu zásadním oboru panovat.

Po několika letech, kdy jsem se jako laktační poradkyně stále dokola setkávala se základními problémy s kojením a péčí o dítě, které ve skutečnosti vznikají už v prvních minutách, hodinách a dnech po porodu, jsem se rozhodla, že jedinou možností je být se ženou a její rodinou už při samotném porodu. Tehdy pro mě přišlo zásadní životní rozhodnutí – stát se porodní dulou.

Na této práci mě nejvíce naplňuje to, že mohu být nápomocná ženám a jejich rodinám, aby jejich začátky mateřství a rodičovství mohly být co nejklidnější.

Mnoho lidí stále přesně neví, kdo je dula. Jak byste jednoduše vysvětlila, jakou roli dula během těhotenství, porodu a po porodu zastává?

Dula je průvodkyně, která poskytuje ženě a její rodině emoční, psychickou, praktickou a informační podporu během těhotenství, porodu a šestinedělí. Není zdravotnickým pracovníkem – její role je tedy jiná než role porodní asistentky nebo lékaře.

Během těhotenství naslouchá obavám, přáním a představám nastávající maminky, pomáhá s přípravou na porod a rodičovství, vysvětluje možnosti, které žena při porodu má, může pomoci vytvořit porodní přání a připravit se na různé scénáře porodu. Doporučuje zdroje a informace, může pomoci s výběrem porodnice a připravuje ženu i partnera na to, co mohou během porodu a po něm očekávat.

Během porodu může být dula ženě nepřetržitou oporou, pokud si to žena přeje. Uklidňuje, povzbuzuje, pomáhá s dýcháním a relaxací, masíruje, pomáhá hledat podpůrné polohy, vytváří klidné a příjemné prostředí, je ženě nablízku v náročných chvílích, pomáhá s komunikací se zdravotníky a v neposlední řadě podporuje také partnera, aby věděl, jak může své partnerce pomoci.

Nejzásadnější výhodou je možnost kontinuální podpory. Porodní asistentky a lékaři se během služby střídají a starají se především o zdravotní stránku porodu, zatímco dula může zůstat ženě po celou dobu k dispozici.

Po porodu dula pomáhá ženě a její rodině zvládnout první minuty až týdny s miminkem. Naslouchá a poskytuje psychickou podporu, pomáhá ženě odpočinout si a nabrat síly, poradí s praktickou péčí o miminko, podporuje ženu při kojení nebo krmení miminka, pomáhá zpracovat zkušenost z porodu a v případě potřeby upozorňuje na to, že je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Některé duly mohou pomoci i s péčí o starší děti, uvařit nebo pomoci s drobnými domácími činnostmi.

Jaké jsou nejčastější obavy žen před porodem a jak jim pomáháte je překonat?

Osobně se nejčastěji setkávám s obavou ze zdravotnického prostředí a z přítomnosti cizích lidí u porodu, s obavou z bolesti při porodu, samoty během porodu a nedostatečné informovanosti partnera.

Z poporodních témat nejčastěji zaznívají obavy týkající se kojení. Toto téma je velmi široké – od obavy, zda bude mít žena dostatek mléka, přes negativní zkušenosti s kojením předchozího dítěte až po nechuť ke kojení.

Jak důležitý je podle Vašich zkušeností první kontakt maminky s dítětem po porodu pro úspěšné kojení?

První kontakt maminky s miminkem bezprostředně po porodu je velmi důležitý, pokud to zdravotní stav ženy i dítěte dovoluje. Zásadní je, aby tento kontakt probíhal kůží na kůži. To znamená nahé miminko na nahém hrudníku maminky. Tento okamžitý kontakt podporuje přirozené hledání prsu a zahájení kojení ze strany miminka, zatímco u ženy dochází k vyplavování hormonů důležitých pro nastartování laktace.

Často se setkávám s tím, že se miminku nepodaří do dvou hodin po porodu přisát. Zde je velmi důležité, aby v takto těsném kontaktu s miminkem žena pokračovala ihned poté, co se z porodního boxu přemístí na oddělení šestinedělí. Ještě na porodním boxu je důležité tento kontakt nepřerušovat, ženu a dítě nerušit některými rutinními úkony a vyšetřeními, která lze odložit na později nebo je provést na těle matky.

Kontakt kůže na kůži je ovšem důležitý i z několika dalších důvodů, které mohou přímo i nepřímo ovlivňovat chování miminka, a tím pádem i samotné přisátí a kojení. Kontakt kůže na kůži pomáhá stabilizovat tělesnou teplotu, srdeční tep a dýchání, stabilizuje hladinu cukru v krvi, miminko obecně uklidňuje (to neznamená, že někdy nepláče), pomáhá miminku adaptovat se na život mimo dělohu a kolonizuje jeho kůži bakteriemi od matky.

Z pohledu matky kontakt kůže na kůži podporuje vyplavování oxytocinu, který pomáhá se zavinováním dělohy a podporuje právě laktaci. Umožňuje ženě dítě poznat, dotýkat se ho a reagovat na jeho potřeby.

Jaké chyby nebo mýty o kojení slýcháte od maminek nejčastěji?

Na úvod bych ráda řekla, že ženy si tyto nepravdivé nebo nepřesné informace o kojení nevymyslely samy, ale byly jim předány zdravotníkem, členem rodiny či blízkou osobou nebo je vnímají jako normu celé společnosti.

Nejčastěji stále slýchávám, že se po porodu čeká na mléko. Věřím, že část zdravotníků již ví, že žena má v prsou mléko už v těhotenství a že laktace má po porodu určitý vývoj. Ovšem způsob, jakým tuto informaci předávají ženě, která je pár hodin nebo dnů po porodu, v horším případě nemůže mít miminko u sebe, je značně zavádějící a především ženě ani dítěti reálně s kojením dlouhodobě nepomáhá.

Dalších mýtů stále koluje celá řada – kojit z prsu určitý čas, mít mezi kojením konkrétní časový odstup, při nemoci matky přerušit kojení, tvrzení, že mléko po prvním roce už je jen voda, nebo že kojící žena musí držet nějakou speciální dietu. Seznam je dlouhý a i kdybychom chtěli o některých doporučeních polemizovat kvůli specifickým situacím, nelze je prezentovat jako normu.

Stále se setkáváme s názorem, že po prvním roce už kojení nemá význam. Co na to říkají současné odborné poznatky?

Odborné poznatky se shodují na tom, že kojení po prvním roce není zbytečné. Může dál přispívat k výživě dítěte a má nezastupitelný význam z hlediska blízkého fyzického kontaktu. Mateřské mléko obsahuje protilátky a další biologicky aktivní látky. Kojení tedy ani po prvním roce není jen způsobem, jak dítě nakrmit, ale může mít i biologické funkce.

Po prvním roce se z mateřského mléka rozhodně nestává z ničeho nic „jen voda“. Ve druhém roce života zůstává zdrojem energie a živin a obsahuje také imunologicky aktivní složky. Zároveň ale platí, že po prvním roce už dítě potřebuje pestrou doplňkovou stravu, protože samotné mateřské mléko nepokryje všechny jeho výživové potřeby.

Z pohledu psychosociálního vývoje odborné společnosti nepovažují kojení batolete samo o sobě za známku rozmazlování nebo nezdravé závislosti. Kojení může být kromě výživy také zdrojem uklidnění, kontaktu a regulace emocí. Délka kojení sama o sobě není důvodem k obavám, že dlouhodobě kojené dítě bude rozmazlené nebo závislé.

Světová zdravotnická organizace doporučuje pokračovat v kojení do dvou let věku dítěte i déle podle přání matky a dítěte. Proč je toto doporučení důležité?

Pro běžný život dnešních žen, které si přejí kojit své děti dlouhodobě, je toto tvrzení důležité především proto, že mají k dispozici vědecké podklady, které potvrzují jejich přirozené potřeby a intuici, jež byly v minulosti často potlačovány.

Tyto odborné zdroje neříkají, že každé dítě musí být kojeno přesně do dvou let a déle. Doporučení znamená, že pokračování v kojení je považováno za normální a zdravotně přijatelné, pokud vyhovuje dítěti i matce. Stejně tak ukončení kojení po prvním roce není samo o sobě selháním, pokud dítě dostává odpovídající pestrou stravu a péči.

Setkáváte se ve své praxi s maminkami, které kvůli dlouhodobému kojení čelí kritice okolí? Jak jim pomáháte tuto situaci zvládnout?

Setkávám se s nimi, je jich ale čím dál méně. Častěji se mnou komunikují o tom, že jim samotným je kojení dítěte na veřejnosti nepříjemné. Značí to, že kojení staršího dítěte na veřejnosti ještě stále není přijímanou normou.

Není to z mého pohledu nic zvláštního vzhledem k tomu, jakou historii kojení naše republika má. Je třeba pochopení pro časy minulé, pro generace rodičů před námi a snad i více mateřského sebevědomí současných žen.

Jaké přínosy má dlouhodobé kojení nejen pro dítě, ale také pro samotnou maminku?

Z toho, jak jsou dnes prezentována odborná data, vyplývá, že celková delší doba kojení je spojována s nižším rizikem některých onemocnění u matky, zejména rakoviny prsu a vaječníků. Kojení je také spojováno s nižším rizikem diabetu 2. typu a některých kardiometabolických onemocnění.

Je ale dobré zdůraznit, že jde většinou o vztah k celkové délce kojení v průběhu života, nikoli o to, že by samotné kojení, například o několik měsíců déle po prvních narozeninách, automaticky přineslo konkrétní zdravotní efekt.

Kojení může podporovat psychickou pohodu. Při kojení se uvolňují hormony, například oxytocin, který se podílí na procesu vypuzování mléka a souvisí také s pocity blízkosti a relaxace. Pro některé ženy proto může být kojení příjemným způsobem kontaktu s dítětem. Zkušenost je ale velmi individuální a kojení nemusí být příjemné vždy a pro každou ženu.

Nezanedbatelné jsou také praktické výhody – kojení staršího dítěte může být praktickým způsobem, jak ho nakrmit nebo uklidnit, například při cestování, nemoci nebo v náročných situacích.

Rozumím tomu, že dnešní technická společnost si na všechno žádá odborné studie. Co kdybychom si alespoň na pár chvil připustili, že tato data ke kojení a péči o dítě nepotřebujeme? Co když je část toho, co potřebujeme vědět o kojení, ukrytá v samotné biologii?

Ženské tělo je po porodu připravené tvořit mléko a miminko je přirozeně vybavené k tomu, aby prs vyhledávalo a sálo. Nasytí ho, sání na prsu ho očividně uklidňuje, díky tomu je klidnější, lépe spí a lépe zvládá adaptaci na okolní prostředí i některá onemocnění. Toto je očividné i u dětí starších šesti měsíců a starších jednoho roku. Proč nám toto nestačí?

Pokračování v kojení po prvním roce života dítěte je pro některé rodiny kvalitní, příjemnou a praktickou součástí vztahu mezi matkou a dítětem. To ale neznamená, že čím déle žena kojí, tím je automaticky lepší matkou. Délka kojení sama o sobě neurčuje kvalitu péče ani vztahu s dítětem.

Jak může partner nebo širší rodina podpořit ženu, která chce kojit co nejdéle?

Ačkoliv je kojení obecně normální a pro tělo ženy přirozenou věcí, je třeba přiznat, že je časově, energeticky i psychicky náročné. Už jen uznání ženina rozhodnutí místo polemizování a rozdávání nevyžádaných rad může velmi pomoci.

V širší rodině jde o pochopení, že kojení staršího dítěte neznamená, že žena takzvaně „nikam nemůže“ nebo že se o dítě musí starat výhradně ona sama. Tyto dojmy širší rodiny vznikají na základě osobní nezkušenosti s dlouhodobě kojenými dětmi. Jen žena ví, jak její dítě toleruje péči jiné osoby a jaké způsoby péče tato osoba musí zajistit, aby bylo dítě bez své kojící matky spokojené.

Z pohledu partnera jde o velmi náročné životní období, které s sebou může přinášet, především u prvního dítěte, náročné partnerské situace, o kterých je velmi důležité včas a otevřeně komunikovat.

V první řadě je důležité být přítomen běžnému každodennímu životu své ženy a dítěte. Ideálně sám vidět, jak jednotlivé situace – uspávání, probouzení, nemoci nebo psychicky náročné chvíle žena a dítě reálně zvládají za pomoci kojení. Co to ve skutečnosti obnáší. Kolik času a energie taková péče zabere.

Následná diskuse o tom, jak ženě pomoci, je potom mnohem racionálnější a zároveň empatičtější.

Smyslem je mezi ženou, dítětem, partnerem i širší rodinou vytvořit důvěru v to, že péči o kojené dítě lze dobře zvládnout. Umět najít způsoby, jak se o kojené dítě starat tak, aby bylo spokojené i bez kojení. A uznat, že mohou u dítěte existovat situace, na které ještě bez matky není připraveno.

Podle možností, které rodina má, je následně důležité ženě umožnit pravidelně mít čas sama pro sebe, aby mohla načerpat síly i pro ostatní členy rodiny.

Má podle Vás věk dítěte určovat okolí, nebo by mělo být rozhodnutí o ukončení kojení především na mamince a dítěti?

Rozhodnutí by mělo být výlučně na ženě a dítěti. Reálně ale půjde ve většině případů o rozhodnutí matky, která sama cítí, co její tělo zvládá, a nejlépe ví, co zvládá její dítě.

V této odpovědi je nutné znovu zmínit partnera a širší rodinu jako další pravidelné pečovatele o dítě. Díky nim se dítě postupně odpoutává od matky, a to v bezpečí a s láskou. Každé dítě roste v samostatného jedince. To, co ho na jeho cestě k samostatnosti provází, je právě jeho rodina – a tu netvoří jen matka.

Co byste poradila maminkám, které si nejsou jisté, zda mají při kojení poslouchat rady okolí, nebo vlastní intuici?

Aby si uvědomily, že naše nejistota vychází z našeho strachu a nedostatku sebedůvěry. V mnoha z nás jsou v některém z témat mateřství tyto pochybnosti. Je to práce sama na sobě, je to život…

Nutno dodat, že v tématu mateřství a rodičovství jsme dnes na cestě ke změnám a tyto změny se nedějí během pár let. Je to cesta na několik generací.

Jak se můžeme cítit jisté v něčem, co od malička nevidíme přirozeně kolem sebe a nemáme starší ženy, které mají v našich očích dostatek zkušeností, například právě v tématu kojení?

Doba, kdy naše matky a babičky byly matkami malých dětí, jim v mnoha ohledech nepomáhala dát svým dětem všechno to, co jim dnes můžeme dát my. Naší výhodou oproti minulosti, mimo jiné i díky politickému prostředí, je dostupnost informací. Ty je ovšem třeba ověřovat a často nabývat zkušenosti způsobem pokus–omyl.

Spousta mateřských témat, která se v minulosti na dívku přenesla přirozeně proto, že je viděla u své matky, v dnešní generaci nefunguje. Znovuobjevujeme přirozenost a hledáme ten náš „zdravý střed“.

Jak pozná maminka, že potřebuje pomoc laktační poradkyně nebo duly, a kdy je nejlepší se na ni obrátit?

Žena nemusí čekat, až bude situace „opravdu špatná“. Pomoc laktační poradkyně nebo duly může být užitečná ve chvíli, kdy má pochybnosti, bolest nebo pocit, že si neví rady. Každá z nich ale pomáhá trochu jiným způsobem.

Laktační poradkyni je vhodné vyhledat především tehdy, když je problém přímo s kojením, krmením dítěte nebo si žena obecně není jistá péčí o miminko. Například když kojení bolí nebo jsou bradavky poraněné, dítě se obtížně přisává nebo se od prsu stále odpojuje, žena má pocit, že má málo nebo naopak příliš mnoho mléka, neví, jestli dítě při kojení skutečně dostatečně pije, dítě má problémy s přibíráním, kojení trvá velmi dlouho nebo je extrémně časté a žena neví, zda je to normální, řeší nalití prsou, zatvrdliny, odsávání nebo návrat do práce, chce přejít na kombinované krmení nebo postupně kojení ukončit, případně potřebuje pomoc s kojením dvojčat, předčasně narozeného dítěte nebo dítěte se specifickými obtížemi.

Pokud již v těhotenství žena vnímá, že nemá představu, co od miminka a kojení čekat, je vždy lepší řešit tuto tématiku ještě před porodem.

Pomoc duly může být užitečná, když se žena na porod nebo šestinedělí necítí připravená, má strach nebo mnoho otázek, chce podporu při přípravě na porod, potřebuje pomoc s organizací a zvládáním prvních dní s miminkem, cítí se po porodu osamělá nebo zahlcená, potřebuje podporu při rozhodování a hledání informací nebo chce, aby jí někdo pomohl vytvořit klidnější a bezpečnější prostředí.

Jaké změny by podle Vás pomohly tomu, aby byly kojící maminky ve společnosti více respektovány?

Kojící ženy by podle mě společnost více respektovala tehdy, kdyby se změnilo nejen chování jednotlivců, ale i přístup institucí.

Potřebujeme lepší podporu ženy po porodu – zlepšovat fungování v rodinách jako takových, lepší dostupnost porodních asistentek, dul a laktačních poradkyň. Potřebujeme také více kvalitních informací a méně mýtů – srozumitelná a odborně podložená osvěta by mohla snížit zbytečné odsuzování.

Méně nevyžádaných komentářů – „Kojíš moc často“, „Už je na kojení velké“, „Měla bys přestat“ nebo naopak „Proč už nekojíš?“. Přijmout, že každá rodina má jinou situaci.

A také respekt k ženám, které nekojí – podpora kojení by neměla znamenat tlak ani posuzování. Některé ženy kojit nemohou, jiné nechtějí nebo kojení ukončí dříve. Respektující společnost podporuje kojení, ale zároveň neponižuje ženy, které krmí své dítě jinak.

Bc. Lucie Sychrová

Certifikovaná porodní dula České asociace dul
Certifikovaná laktační poradkyně Mamila
Lektorka předporodní přípravy Aperio

Lucie Sychrová je matkou dvou dětí, porodní dulou a laktační poradkyní. Provází ženy a jejich rodiny obdobím těhotenství, porodu a šestinedělí. Nabízí citlivou individuální podporu, informace a bezpečný prostor, aby se ženy mohly v důležitých životních chvílích cítit respektovaně, klidně a s důvěrou ve vlastní schopnosti.

Ve své práci klade důraz na individuální potřeby každé ženy a rodiny, laskavý přístup a partnerskou spolupráci.

Foto: archiv Bc. Lucie Sychrové

---